Historie

Nezávislé interaktivní přednášky a diskuze spojené s vizuální prezentací v ČR a Německu rozvíjí představení Wood Wide Web. Žijeme ve vztazích, v symbióze, tak jako stromy a houby. A vytváříme sítě těch, kteří mají zájem o přírodu. Snažíme se v našich diskuzích a workshopech zanechat emocionální stopu, seznámit veřejnost s překvapivými poznatky vědy a podnítit je k akci.

Michaela Bartoňová a Jiří Helcel vytvořili loutky pro divadlo Taptoes’s Erf, které bylo v rámci „roku Van Eycka“ pověřeno městem Gent zřízením specifické produkce pod názvem „Záhada odhalena“. Představení chce formulovat odpověď na mnohé otázky o genezi triptychu Beránek Boží. V centru pozornosti tedy není to, co se dělo s oltářním obrazem po jeho vzniku, ale samotná tvorba. Kdo maloval, kdo si to objednal, proč, jak se triptych dostal do Sint Janskerk, jaké techniky k jeho malbě vyvinuli bratři Van Eyckové a kde brali inspiraci…

Vizuální divadelní zpracování neviditelného světa kořenů stromů a hub. Živá malba, stínohra, hudba a příběh Suzanne. Abstraktně se dotýkáme jevů z biologie, které nás fascinují a inspirují, zachycujeme děje z nanosvěta a personifikujeme je. Vše je založené na výzkumech vědců. Obrazy maluje na scéně malířka na iPadu. Vše se vědomě vyhýbá všemu, co připomíná film. Daří se to i tím, jak v obraze hraje herec, částečně s malými plochými postavami a s jejich stínem a částečně sám komunikuje s obrazem.

Loutky, kostýmy, scéna a videoprojekce pro detektivní příběh ze středověku, který se odehrával v Lübecku, hanzovním městě. Šlo o to zlikvidovat schopné lidi, kteří chtěli vybudovat kanál mezi severním mořem a tichým oceánem. To se ovšem nelíbilo bohatým měšťanům, kteří spolu s piráty olupovali lodi a vozy plné zboží... Rungholtovi se podaří zlikvidovat síť zlodějů navázaných na některé radní. Ale kanál se vybudoval až o 300 let později.

Multimediální show o emigraci českých bratří do Německa. Vědomě jsme se pustili do zpracování naší hry v rovině esteticky náročné a emocionální. Chtěli jsme uchopit celosvětové téma a být při tom angažovaní. Týká se jak naší lidské historie, tak naší horké současnosti. Týká se sociálních problémů, mezilidských vztahů, ale i vztahů majetkových, vlastnických, politických problémů a špatného směřování k násilí, totalitních praktik, válek. Na představení se podílel mezinárodní tým z nichž téměř všichni měli osobní zkušenosti z různých druhů perzekucí. Režie: Azadeh Mohammadi Kangarani, Írán, námět a živá kresba: Michaela Bartoňová, CZ, hrají: Dagmar Spain a Ralf Lücke, DE, hudba: Jan Šikl, CZ a Roman Zabelov, Bělorusko

Náhradní prostor po dobu rekonstrukce divadla

O čem jsou naše kreslené hádanky? O tom, kdo všechno se rodí z vejce. Jsou to proměnlivé poetické obrazy z biologie ve kterých je přítomen humor. Záhadné vejce, které od začátku na scéně překáží, se stává klíčem naší hry. Kresby přinášejí překvapení. Jsou to obrazy zvířat, hmyzu, ptáků a fantastických tvorů, kreslené jistou rukou Michaely Bartoňové doprovázené hudbou Ralfa Lücke, hudebníka a herce, mima z Berlína. On také hraje všechny naše ptáky, opice i žirafu a na konci oba - malířka i mim zažijí s publikem překvapení, když se z vejce vylíhne neočekávaný tvor. Naše představení vzniká pokaždé znovu vzbuzuje představivost a emoce.

Na přání Františka Kinského, majitele zámku v Kostelci nad Orlicí jsem vytvořila z habru uprostřed hřiště strom příběhů.

Vizuální básně o člověku a zvířatech. Krátké příběhy z historie spolubytí. Obvykle statická kresba se dává do pohybu v čase a rytmu hudby. Kresba opět mění tvary, překrývá linie a stránky se obracejí, jako bychom listovali ve vzpomínce, jakoby se nějakým kouzlem samo kreslilo i když vidíme, že jde o projekci živé kresby na iPadu, která vzniká v přítomném čase přímo na scéně. Není to tedy animace!  A ještě herec dotváří obraz pohybem, který sklouzává k tanci a s kresbou rozmlouvá. Je to virtuální kouzlo, velmi současné a velmi technické a přesto v sobě má sílu básně, protože vzbuzuje představivost a emoce.

Dornerei Puppen theater, Mussbach, Germany

Starý zákon - pohyblivé figury v životní velikosti pro Noemovu Archu do Holandska. Michaela Bartoňová je autorem loutek. Vytvořila podle starozákonních příběhů 23 obřích loutek - pracovala dva roky na designu, malbě a kostýmech a spolupracovala s 10 řezbáři. Loď stále pluje po Evropě a loutky jsou součástí výstavy biblických příběhů

Příběh Edwarda Leara, malíře a cestovatele, ale hlavně proslulého anglického básníka nonsensu nás inspiroval k dětské loutkové hře o plavbě v čajové konvici. Kudykam a Tudytam jsou “stvořeni” na scéně, kamera snímá akvarel živě malovaný - do toho hrají stínové barevné loutky stejně tak jako trojrozměrné. Barvy, ostrovy, fantazie, masky, hudba. A závěrečná věta říká vše: Cestování je báječná věc - ale doma je doma!

Nádherně minimalistickou inscenaci belgického souboru Theater Taptoe (který se krátce nato rozpadl) a hudebníků I Solisti del Vento uvedla Neuköllner Oper, čtvrtá – a možná nejzajímavější – berlínská opera. Vyznačovalo se redukovaným čtyřčlenným sborem, loutkami, stínohrou a více úžasnými nápady, jak učinit tento příliš romantický příběh dnes stravitelným. The wonderfully minimalist production by the Belgian ensemble Theater Taptoe (that disbanded shortly afterwards) and the musicians of I Solisti del Vento was shown by Neuköllner Oper, Berlin’s fourth—and maybe most interesting—opera house. It featured a reduced ensemble, a four-man-choir, puppets, shadow play, and more stunning ideas to make this overly romantic tale digestible today.

Klasická pohádka pro rodiny s dětmi.

Keltská bohyně Étaín byla poslední představitelkou matriarchátu. Ve svých třech životech se rozhoduje zda milovat druida - kouzelníka nebo krále bojovníka. Klasický trojúhelník vyřeší volbou pro nás nejpřijatelnější - stane se věčným stromem. Vztahy mezi námi jsou tím nejzajímavějším i nejdůležitějším. Ze vztahů se tvoří svět. Grafika na projekci byla katalyzátorem příběhu, živá hudba, housle, viola, harfa a bubny dodávali příběhu poetičnost a šťávu.

Hra představuje dvě nádherně absurdní epizody z oblíbené knihy „Vše o pejskovi a kočičce“ od Josefa Čapka „Jak pejsek a kočička myli podlahu“ a „Jak si pejsek roztrhl kalhoty“ ve vlastní divadelní verzi. Udržení půvabu 30. let se podařilo pomocí jednoduchých dobových rekvizit . Autorův humor se přetavuje do vtipných dialogů. Je to prostý, ale velmi trefný a srdečný jazyk. Mytí pejska a kočičky skutečnou vodou na jevišti, děti skutečně milují.

Uhrančivý příběh plný tajemství a okouzlení s úžasnou směsí fyzického divadla, humoru a technických kouzel.

Loutkové představení pro děti i dospělé inspirované postavičkami z básní Christaiana Morgensterna, německého básníka nonsensu. Je to veselé putování dvou trychtýřků nočním lesem. Jazyk dvou hrdinů – trychtýřků – je imaginativní, neexistující. Hrají si se světlem měsíce, bojí se Košilely a dělají si legraci z Havrana. S postupující nocí jsou svědky příprav na delší pouť a spolu se zoufale pomalým šnekem, který má potíže se svým vlastním domečkem, s nervózní Bramborovou myší a s Pábenkou včele jdou na šibeniční vrch. Cestou je vyděsí Skřet půlnoc a jeho věrný Nenasyta, kteří kontrolují klid noci... Stanou na vrcholu kopce? ... A co tam vlastně chtějí vidět? Vytvořili jsme snový obraz nočního putování lesem, ve kterém se dějí směšné i absurdní, roztomilé a praštěné věci.

Fiddlesticks je kouzelná cesta hravých houslí s nohama, které se vymaní ze strun a zavede nás do světa hudební fantazie.

K předvánočnímu času v Čechách patří koledy a loutky. Tineola hrála vesele melancholický pohled na příběh tří králů a jednoho popleteného ponocného z Betléma. Loutky byly dřevěné a jako vždy - krásné. Profesionální hudebníci skupiny Ritornello specializovaní na barokní hudbu hráli zapomenuté písničky a méně "vážnou" hudbu. Představení – či koncert – jsme hráli na festivalech např. V Silkeborku, v mnoha kostelích i na faře. Na závěr jsme s diváky zpívali známé koledy.

Příběh německého Dr. Siebolda, kdy jako první Evropan zdokumentovat japonskou faunu a flóru a navázal vztahy s Japonci přes péči o nemocné a rozšíření evropských praktik ve zdravotnictví, např. používání mikroskopu. , Vydával se za Holanďana, když byl odhalen byl ihned vyhoštěn. Po návratu do Evropy byl iniciátorem navázaní obchodních i přátelských vztahů po dlouhém období izolace Japonska, kdy se chránili před agresívním šíření křesťanství. Loutky jsou vystaveny ve stálé expozici japonského muzea loutek.

Hra otvírá pohled do fantastického světa Boschových obrazů prostřednictvím originálních dřěvěných loutek. Autoři se pokusili vybrat a vyjmout některé charaktery ze tří nejdůležitějších Boschových triptychů a vmyslit se do situací bizarních postav - lidí-hudebních nástrojů, lidí různého ovoce, napůl zvířata, napůl věci - Ušonůž, šarlatán, jeptiška s prasečí hlavou…: Co se asi odehrávalo před tím, než se dostaly na obraz ? To byl příběh se kterými divadlo Tineola prezentovalo Prahu - město kultury v roce 2000 a pak i jinde v Evropě…Video: https://youtu.be/xjtgnyel8rE

Michael Kohlhaas, učitelský syn, jeden z nejřádnějších lidí tehdejší doby. Tento neobyčejný muž byl by mohl být až do svého třicátého roku pokládán za vzor dobrého občana... Smysl pro spravedlnost z něho však učinil lupiče a vraha.

Archetypální postavy ovlivněné obrazy Hieronyma Bosche se objevily v tradičním společenství figur z I. a IV dílu Goethova Fausta s vybranými pasážemi poetických textů, které souzněly s návrhy loutek a spolu pak se scénickým vyjádřením přinesly novou loutkovou hru Faust metamorfózy. Velké i malé, pohyblivé, přeměňující se dřevěné skulptury představovali fraškovité, absurdní postavy i s jejich melancholickým jednáním. Bylo to logické vyústění spolupráce s berlínským divadlem Kobalt pro které Tineola tehdy už vytvořila loutkovou operu Rigolleto (1996) a Princeznu na hrášku ( 1997) se na česko-německém projektu Faust metamorfoźy podílely oba soubory. Herci z obou souborů na scéně recitovali Goethovi básně česky i německy.

Klasický příběh Princezny na hrášku pojatý humorně - vypravěči jsou kohout a slepice z královského dvora.

Po odchodu krále se jako vždycky strne boj o trůn. Je jedno zda odešel násilně, či prostě zemřel. A my vidíme defilé charakterů, kteří se chtějí dostat k moci - generála, umělce, kouzelníka, či staré čarodějnice. Originální dřevěné marionety metaforicky předvádějí archetypy lidských charakterů.

Loutky pro Rigoletta, Kobalt Figurentheater, Germany Opera s dřevěnými figurami českých loutkářů.( Autor, design, malba, kostým: Bartoňová, řezba: Müller) Dietmar Müller na motivy Giuseppe Verdiho a Victora Huga Rigolettův příběh je ztvárněn velkými dřevěnými postavami: o jeho majetnické lásce, o mládí a odchodu jeho dcery a o bezstarostné brutalitě renesanční společnosti. Slavné árie a motivy opery Giuseppe Verdiho byly pro loutkové divadlo vybrány z nahrávky milánské La Scaly z roku 1953 (s Marií Callas jako Gildou a Tito Gobbim jako Rigoletto).

Loutková hra na motivy méně známé povídky od Talkien o farmáři a drakovi.

Ve středověkém kostele ve skanzenu v Lundu se dala dohromady skupina amatérů v čele Renatou Watte a vytvořili jsme pro ně postavy k vánočnímu příběhu Cesta do Betléma. Příběh dodnes žije a každý rok se skupina v prosinci schází, aby loutky znovu ožily v rukách stále mladších loutkoherců.

Středověká hra o dívce Hilletje Jana, která se vydávala za muže. Drama s překvapivě dobrým koncem.

Pro kostel ze 14. století v skanzenu Muzea v Lundu vytvořeno 9 marionet. Skupinu amatérských loutkářů stále každoročně s loutkami během hrají dvou prosincových adventních nedělí.

několik dřevěných loutek inspirovaných starými tradičními středověkými loutkami, podle designu Michaely Bartoňové.