Kolem světa v čajové konvici
KDY A KDE ?
Loutkové představení inspirované příběhem Edwarda Leara
Autoři: Michaela Bartoňová, Ralf Lücke
Režie: Mark Pitman
Výtvarník - scéna a loutky: Michaela Bartoňová
Loutky vyřezal: Martin Kadlec
Hudbu zkomponoval: Vítězslav Janda
Hrají: Michaela Bartoňová a Ralf Lücke
Podpořili: Fond budoucnosti a Magistrát hl. města Prahy
Příběh Edwarda Leara, malíře a cestovatele, ale především básníka anglického nonsensu a limeriku nás inspiroval k loutkovému putování Kudykama a Tudykama, kteří obeplují svět v čajové konvici. Jejich krátká zastavení jsou vizuálními „limeriky” neznámých míst: ostrov se spícími papoušky, bonbónový strom, nebo modrolahvová věž s modrolahvovými mouchami... Hrajeme, kreslíme, vystavujeme. Loutky a kresba se střídá s obrazy a stíny. Humor s překvapením. Vše doprovázené veselou hudbou. Malí i velcí uvidí věci, které nikdy neviděli, protože jsme si je pro radost vymysleli...
Technické podmínky:
• Pódium min. 5x5 m, zatemněné, nejlépe black box
• Optimální počet diváků do 120, - v divadle
• Pro děti od 3 let , vhodné jako rodinné představení. Vhodné pro školy jako vzor představení, které
si mohou později vytvořit učitelé s dětmi. Doporučujeme pro učitele workshop Loutky ve výchově,
který na toto představení navazuje
• Nepotřebujeme žádné specialní vybavení, světla a zvuk máme vlastní, stačí dvě samostatné zásuvky
240 watts, 16 Amp.
• Stavíme 4 hodiny, bouráme 2 hodiny
Krátká ukázka hry video
Divadlo Tineola
Loutkové divadlo v Norwich
Tato absurdistická směsice loutek a živého kreslení inspirovaná Edwardem Learem dětské publikum ideálně pobavila svým snivým půvabem. Donkichotské dobrodružství dvou loutek velikosti půllitru, Kudykama a Tudytama, nás provedlo po papouščích rájích a zeměmi, kde vládnou modré lahve. Stejně jako v Learově předloze, cestovala tato povedená dvojice v čajové konvici a řádně po anglicku se po strastiplné výpravě vrátila domů právě včas na šálek čaje.
Představení chytře využívalo zpětné projekce, kdy účinkující malovali na papír rozmanité výjevy, které se díky projektoru promítaly na plátno.
Plátno se tak stávalo jak jevištěm stínových postav, tak pozadím pro naše dobrodruhy při cestách z jedno kouzelného ostrova na druhý. Přestože se nejednalo o impozantní show, poklidné a dobře stanovené tempo bez problémů udrželo pozornost početného dětského obecenstva. Člověka potěší, že i něco tak mírumilovného a křehkého skutečně dokáže upoutat jejich obrazotvornost.
Divadlo se nevyhýbalo ani prvkům improvizace, nezaznamenala jsem však příliš mnoho odvážnějších pokusů. Celkově však představení působilo přátelsky a až záviděníhodně uvolněně.
Easter Daily Press, 16.5. 2011 Eve Stebbing
Fotografie:
